Jarní vzestup (sheng) už je všude zažehnut a realizuje se v různém stupni mohutnosti. Zejména v druhé polovině jara může být i nadměrný, dobře ilustrovaný obrazem dřeva, které naroste tak, že se vyvrátí. Nemůže-li dřevo nadměrný vzestup spotřebovat narůstáním, napřimováním a dosahováním, dává to vzniknout různým napětím, které mohou být dále vystupňovány překážkami v toku energie čchi. Jangový vzestup je přirozeně vyvažován jinovým sestupem.
Na jaře mají ovšem jangové procesy dodatečnou oporu ve větrné energii jara, proto někdy jin nezvládá vzestup jangu ukotvovat. Selhávání jinové kotvy může být dáno prázdnotou jin, protože pak kotva nemá svoji „váhu“ dostatečně vyživenou, a tedy nevyvažuje dostatečně. Nebo to může dáno širou nadměrností vyšlehávající jangu, který existenci možného propojení s kotvou nevyužívá a dokonce i nerespektuje. Klasikové připomínají, že prázdnotám patří doplňování, plnostem vypouštění, stavům kombinovaným harmonizace.









