Konec dubna je podle starobylého čínského zemědělského kalendáře ve znamení růstu v přímém důsledku spojení se výživy a vláhy. Aktuální údobí se jmenuje obilné deště (guyu), kdy i obilí roste jako tráva po dešti, pokud tedy zaprší.
Všechny organismy v podnebesí toto mohutné narůstání pociťují a reagují na něj. Nového už může být tolik, že je možné se zbavovat starého. Pozornost se od čchi a tělních tekutin přesouvá ke krvi. To je ta pravá jarní obroda.
Podle Neijingu jsou nositeli účinku chutě. Sezónně se mohutné narůstání opírá tedy o jedinou budující chuť, tedy sladkou, která k sobě další chutě nesoucí úklidový potenciál: štiplavá vynáší směrem vzhůru k povrchu, kyselá a hořká vymetají dolů. Takto můžeme snadno rozlišovat i účinky právě rostoucích divokých bylinek, např. štiplavě sladký medvědí česnek oproti sladko-kyselým květům rybízu (či šťavelu), nebo oproti sladko-hořké pampelišce.




