Jarní pučení
Začátek března je podle starobylého čínského zemědělského kalendáře ve znamení pučení a vyrážení bylin i dřevin (caomu mengdong) a představuje poslední třetinu druhého jarního údobí (dešťové vody - yushui), kdy by již mělo být mezi jangem nebes a jin země dosaženo nové vzájemné harmonie po překonání turbulencí spjatých s přechodem na nové roční období. Ze zimní ustálenosti chladné vody severu do jarního vzedmutí s větrem východu.
Jaro se tím pádem může plně rozvíjet. Z větviček včerejška, z kořenů minulosti, z pnutí ve starém a zapouzdřeném se zelené tlačí ven do rozpuku nového zrození. Staré, pevné a tvrdé slouží novému, křehkému a měkkému jako odrazový můstek na startu, jako větrolam chránící před jarními poryvy, jako ulita schopná zachytit nevzdávající se zimní chlad, aby mladé takto chráněno mohlo v sobě již pěstovat rysy dospělosti a z bezpečí vzhlížet k jangu nebes, k plnému rozvinutí jara, k opětovnému pootočení koloběhu života.
Překonáno novými přísliby obnovení plodnosti, staré odpadá do minulosti. Spotřebované či odumřelé, ale neodcházející může ovšem překážet v cestě čerstvě se rodícímu, může přehrazovat až blokovat, ba i poškodit či dokonce otrávit. Roztahování, odhazování, dosahování i záměr prorážení spojuje čínská medicína na jaře s obrazem jangové čchi, rozhojňování, osvěžování a naplňování s obrazem jinové krve.
