Nefritový paraván

Vítr není jen nositelem změn souvisejících s jarem. Pozornost větru je třeba věnovat po celý rok, neboť má v povaze jangovou pronikavost, pohyblivost, prudkost a vrtkavost. Ze šestice energií podnebesí je vítr jedinou, které se nevystavujeme ani preventivně, natož léčebně. Navíc nejde jen o vítr, ale i o to, co se jím nechává unášet. Kánon Neijing na tuto okolnost upozorňuje známým výrokem „vítr je rozvíječem stovek nešvarů (feng zhe bai bing zhi chang ye)“.

Mezi klasickými bylinnými recepturami čínské medicíny existuje jedna, která nese větrnou zástěnu přímo v názvu – yupingfeng san, česky prášek nefritového paravánu/větrolamu. Pracuje s obrazem, že je-li k dispozici závětří, narůstání řádného může probíhat bez poryvů. Nefrit v názvu odkazuje na něco, čeho je třeba si velmi cenit – v Číně to historicky nebylo zlato, ale právě nefrit (jadeit).

Autorství receptury nefritového paravánu není historicky zcela potvrzené, ale traduje se historka o významném lékaři Wei Yilinovi (1277-1347) z provincie Jiangxi, mj. velkému propagátorovi kombinace akupunktury a bylin, který přišel léčit dceru jednoho tesaře a všiml si, že její babička je i ve vysokém věku velmi čilá. Jako zvídavý lékař začal přirozeně pátrat po příčinách a zjistil, že babička pravidelně pije odvar z baizhu a fangfengu. K tomu na základě svých osobních zkušeností, nejspíše vyplývajícími ze sychravého a chladného charakteru podzimů a zim v provincii Jiangxi, přidal ještě kořen huangqi, a tak vytvořil recepturu yupingfengsan.