Tibet a tiberské mísy

Tibetská mísa nebo také Zpívající mísa je tradiční ozvučný lidový nástroj ze slitiny (obvykle) sedmi kovů ve tvaru mísy, který pochází z Nepálu a byl používán už v polovině 3. tisíciletí př. n. l. nejen k léčení neduhů těla a mysli ale i k různým meditacím.

Existuje spousta druhů tibetských mís, např.: Velká chrámová mísa, „Talíř“ tzv. cestovní mísa a nebo kosmotvorka – univerzální zpívající mísa. Každá mísa má trochu jiný tón.

Původ můžeme vystopovat pravděpodobně v Nepálu nebo Tibetu, odkud se následně rozšířila do dalších zemí Jihovýchodní Asie – Číny, Japonska, Bhútánu a Indie. Původní náboženství v oblasti Nepálu a Tibetu v době vzniku mís tvořil především šamansko animistické náboženství „Bön“, které vyznávalo oduševnělost všech předmětů, věcí a jevů. Mísy byly využívány pravděpodobně k vyladění osob pro komunikaci se světem nekaždodenní reality a pro uvedení do stavu meditace a vnitřní rovnováhy. Zhruba v 7. století našeho letopočtu se dostává do Tibetu buddhismus, který přejímá mnoho prvků z původního náboženství Bön a nechybí ani osvědčená pomůcka – zpívající mísa.