5 hybatelů – 5 prvků – 5 elementů – 5 živlů – wuxing

Wuxing , mnohovrstevný čínský název nauky o pěti směřováních, sklonech či tendencích k určitým stavům, přeměnám a procesům, se vzpírá překladům do neobrázkových písem, ve kterých se s výběrem jednoho finálního slova nutně ztratí další významy původního znaku. Možná v tom hraje i roli, že naše chápání vychází z antické filosofie a jejího atomistického pojetí matérie, které je důsledně mechanicko-materialistické. Toto naše západní myšlenkové nastavení bylo historicky přeneseno i do překladů základních pojmů východní filosofie, takže už celé generace Zápaďanů nepotřebují zkoumat původní čínské znaky, protože pojmy už tu jsou. V našich jazycích přece dávno zdomácnělo "pět prvků", "pět elementů" či "pět živlů". Jsou to však nesmírně statické nálepky příhodné možná pro zkamenělý kompars, ale ne pro hybné síly v pozadí všehomíra. Ovládnutí jazyka je bránou k myšlení, jaké je ovládnutí, taková je brána.

Prostě jsme v překladech termínu wuxing ztratili jeho nezformovanou, nehmotnou, nemateriální stránku, která však v sobě nese principiální a dynamický obsah. Proto s využitím pružnosti naší mateřštiny a umění slova sinologa Vladimíra Anda upřednostňujeme překlad "pět hybatelů" . Tady hned cítíme napnelismus, vrtění dynamického pnutí mezi jin a jangem, jak oba víří mezi zemí a nebesy. V rámci východní filosofie i lékařství vzniklo mnoho konceptů, jak pro potřeby lidského přemýšlení popisovat celek a různé stavy jinjangového víření na nebesích, na zemi, v člověku: např. monáda, trigramy, hexagramy, orgánové hodiny, akupunkturní dráhy řádné i mimořádné ap. Každý z těchto popisných modelů je postaven na určitém čísle vyjadřujícím určité uspořádání.

Pětičetnost pěti hybatelů si obvykle pomocně znázorňujeme různými pentagramy, někdy i se zahrnutím jejich vnitřních vztahů rození a omezování/ovládání, jindy bez nich – viz obrázky.

Vždy je vhodné si ale připomenout, že nejde o nic jiného, než o snahu pochopit, uchopit a třeba i do popředí vytáhnout některé okolnosti vyplývající z pnutí duality systémové regulace jinjangového celku. Jinými slovy: jak dvojí zkoumat po rozmělnění na pět, a v rámci těchto pěti dále zkoumat, kde a jak zrcadlí původní dvojí. Klasický kánon praví, že všechny nerovnováhy jsou důsledkem (momentální) disharmonie mezi jinem a jangem.

Člověk nestojí mimo nebesa (přináleží jangu), ani mimo zemi (přináleží jin), nýbrž je jejich součástí, proto ani ustrojení člověka se nemůže vymykat jinjangovým zákonitostem. A tak je pro člověka uzdravující, sjednocuje-li se harmonicky s vyššími principy. Principiální model pěti hybatelů rozmělňující jeden celek do pětičetnosti v sobě propojuje makropohled na vnitřní předivo vztahů pěti hybatelů i mikropohled na kondici jednotlivých hybatelů. V člověku se zdravá kondice hybatelů zrcadlí v kvalitě jim přiřazených procesů, okrsků a tkání.