Moxováním , neboli využíváním tepla hořícího pelyňku, se dociluje prohřátí, zklidnění a uvolnění vybraných míst těla – postižených ploch nebo akupunkturních bodů.
Využívá se znalostí akupunktury tradiční čínské medicíny, která si ze všech možných bylin vybrala právě pelyněk, jehož sálající teplo prostupuje tělem do hloubky, vstupuje do akupunkturních drah, doplňuje energii, podporuje oběh, rozhání chlad a chladové bolesti.
Moxování má silný tonizující účinek, posiluje tělo v boji proti chronickým obtížím s chladem, vyčerpání a nedostatečným trávení. Pozoruhodně účinné je moxování zejména u preventivního posilování organismu a utužování zdraví, a to zejména v zimním období.
Je třeba zdůraznit, že se k prohřívání moxami používá přírodního způsobu léčby – doutnavého tepla sálajícího ze spalování nejjemnějších částí mladých květů čínského pelyňku, někdy i v kombinaci s dalšími bylinkami.
Moxování je součástí tradiční čínské medicíny, která k nemocem přistupuje na základě celostního přístupu, kdy se sálavým hluboko prohřívajícím teplem uvolňují akupunkturní dráhy a aktivizují akupunkturní body, čímž se znovu nastoluje rovnováha toku vitální energie a v důsledku toho i schopnost těla napravovat sebe sama a čelit škodlivinám.
Starověký klasik Pien-Čchue (5. st. př. n. l.), který se poprvé v historii ve svých dílech zabýval výhodami moxování oproti akupunktuře, zdůrazňoval, že význam moxování spočívá v tom, že se tělu dodává nová energie, která může být použita za podmínek nedostatku i nadbytku, a to jako protiklad k akupunktuře, kterou je možno použít pouze, pokud má tělo dostatek vlastní vitální energie, a kterou nedoporučoval u oslabených osob, neboť by mohla ještě více prohloubit jejich slabost. Zdůrazňoval proto mj. význam používání moxy u oslabených a starých osob. V Úvodu do medicíny (dílo z roku 1575) se říká: „Když nemoc přestane odpovídat na akupunkturu , doporučuje se moxování“.
Lístky pelyňku (Artemisia argyi) mají za sebou dlouhou tradici používání; čínská medicína jim přisuzuje teplou (jangovou) povahu, hořkou a pálivou chuť, účinky na doplnění krve a energie čchi. Používá se jich u nemocí z chladu a vlhkosti. Nejčastěji se používá „vata“ z kvítků pelyňku formovaná do doutníků, které umožňují snadnou aplikaci. Moderní výzkumy prokázaly, že v indikovaných případech požehování urychluje cirkulaci krve v pánevní oblasti, děloze a že podporuje a upravuje menstruaci.
Vůně hořícího pelyňku u většiny lidí navozuje pocit uvolnění. Po celém světě má pelyněk pověst byliny, která chrání před zlem. V lidové tradici se pelyňkem plnily polštářky na spaní, aby spánek nebyl rušen zlými sny.
Podle dvanácté kapitoly starobylé Vnitřní knihy Žlutého císaře ( Nej-ťing Su-wen ) se moxování zrodilo na severu Číny, kde obyvatelé byli živi zejména zemědělstvím orientovaným na chov domácích zvířat. Protože se jedná o chladné, hornaté a větrné severní oblasti, bylo třeba využívat k ohřevu často oheň. Chlad, živobytí v kočovných táborech a každodenní příjem chladného tučného mléka vedly k zdravotním obtížím, které ustupují při prohřátí organismu. Zejména se jednalo o břišní bolesti a roztažení břicha z chladu.
Díky shromažďování zkušeností generacemi čínských lékařů byly postupně položeny základy terapii moxování a baňkování, a tak od dávných dob jsou tyto metody spolu s akupunkturou základními součástmi tradiční čínské medicíny.
Během období Válčících států (403 – 221 př. n. l.) začali staří lékaři zobecňovat a shrnovat své zkušenosti do děl o fytoterapii, akupunktuře i moxování.
Mezi nimi proslul lékař Čang Čung-ťing (150 - 219 n. l.), který se ve svém díle Pojednání o zranění chladem (čínsky Šang-chan ca-ping lun ) kromě jiného zabývá metodami akupunktury i moxování a zdůrazňuje kombinování akupunktury a moxování s tradičními čínskými bylinkami.
Dalším významným autorem byl lékař Chuang-fu Mi, který v letech 250-260 n. l. zpracoval knihu Abeceda akupunktury a moxování (256-282), pro kterou čerpal z mnoha starobylých děl, jejichž texty odborně revidoval, doplňoval a opravoval. Abeceda akupunktury je členěna do 12 svazků, má 128 kapitol a pokrývá 349 akupunkturních bodů. Jedná se o nejstarší dílo, které se výhradně a systematicky věnuje akupunktuře a moxování a patří mezi díla s největším historickým dopadem na naše poznání v těchto oblastech.
V šestém století pronikaly akupunktura a moxování do Koreje, v sedmém do Japonska a od šestnáctého století je velmi postupně objevovala Evropa.
Moxování a čínská akupunktura představují nesmírně hodnotný a staletími prověřený souhrn praktických zkušeností nasbíraných postupně mnoha generacemi Číňanů při léčení řady zdravotních obtíží.
Nesprávný tok energie a krve bývá obvykle způsoben chladem, nebo horkostí. Chlad způsobuje zpomalení až stagnaci toku čchi, horkost způsobuje zrychlení oběhu energie a krve. Stagnaci energie a krve lze často oživit teplem, resp. moxováním.
Starobylý kánon Neiťing Suwen zdůrazňuje význam moxování, neboť říká, že pokud se nezdaří stagnace energie a krve oživit prohřátím moxou, je zbytečné používat další metody stimulace akupunkturu. Rovněž říká, že zpomalení toku krve a čchi by mělo být napraveno pouze moxováním.
Z výše uvedeného tedy vyplývá použití u obtíží způsobených chladem, chladnou vlhkostí, větrným chladem, větrnou vlhkostí a u přetrvávajících obtíží způsobených chladem hluboko uloženým ve svalech.
Moxování umožňuje obnovení volného toku energie a krve nahoru i dolů. Pokud je přemíra energie v horní části těla, moxa se používá v dolní části. Pokud je přemíra energie v dolní části, moxuje se v horní části těla.
Jang představuje teplo a pohyb je základem lidského těla. Pokud je ho vyvážený dostatek, dochází ke dlouhověkosti. Pokud zmizí, nastane smrt. Prázdnota jangu je způsobena relativním nadbytkem chladné jin, což vyústí v chlad organismu a vyčerpání energie. Moxování v takovém případě posiluje jang. Neiťing Suwen proto říká, že současná prázdnota jin i jangu by měla být doplněna moxováním.
Podporou řádné čchi dochází k zvýšení odolnosti těla vůči vnějším škodlivinám. Obvykle se udává, že bod „Tří mil“ (ST 36) podporuje zdraví a bod „Brána života“ (GV 4) zabraňuje chorobám.
Moxování je oblíbené i mezi praktiky shiatsu, neboť tradice používání mox je v Japonsku stejně dlouhá jako v Číně. Moxování se pak používá vždy, kdy je tělu prospěšné teplo.
Rozlišují se dva základní druhy moxování, a to moxování přímé a nepřímé. Přímé moxování spočívá v přikládání moxových kuželíků přímo na pokožku. Tento typ moxování často zanechává stopy na kůži, proto není příliš oblíben a v současnosti se místo něj používá zejména nepřímé moxování.
Jedná se o nejčastější způsob moxování mírným teplem. Spočívá ve snadném používání moxových doutníků , které dovolují, aby mezi hořící moxou a povrchem těla nebyl žádný kontakt. Zapálený doutník moxy se přidržuje v malé vzdálenosti od prohřívané oblasti či bodu (1 - 2 cm), tak aby bylo pociťováno teplo a do té doby, než se pokožka viditelně prohřeje (zrůžoví, zčervená).
Používání těchto doutníků zvládne po krátké instruktáži praktikem tradiční čínské medicíny snadno i laik, neboť prodloužení a opakování stimulace vybraných oblastí v domácím prostředí výrazně zvyšuje efekt samotného procesu.
ve vzdálenosti, která je pociťována jako příjemná po dobu cca 3 – 5 minut. Tato metoda je zejména vhodná pro prohřívání určitého konkrétního bodu u chronických obtíží. Použijte druhou ruku, abyste kontrolovali lokálně vznikající teplo.
5 – 15 minut okolo prohřívaného místa, což je vhodné u prohřívání kloubů, zejména kolen. Vzdálenost je opět určena subjektivním pocitem příjemného tepla.
po dobu 5 - 15 minut, čímž dochází k možnosti stupňovat intenzitu prohřátí, kdy oddálením doutníku ustane pocit pálení. Metoda je vhodná k hloubkovému prohřátí vybrané oblasti, moxa se nesmí nikdy pokožky fyzicky dotknout.
Výše uvedené postupy je možné během jedné aplikace mezi sebou volně kombinovat. Doporučuje se druhou rukou položenou kolem místa moxování kontrolovat intenzitu tepla v moxované oblasti.
Metoda vhodná zejména pro akupunkturisty spočívá v zavedení jehly do zvoleného bodu a jejím následném prohřívání zapálenou moxou .
Moxový doutník je rovněž možno nařezat na zhruba centimetrové kuželíky, které lze nasadit přímo na rukojeť kovové jehly a tam zapálit. Rovněž je možno na jehlu nasadit speciální malé moxovací špalíčky určené přímo pro moxování horkou jehlou. Vznikající teplo se příjemně šíří podél jehly do těla. Vzdálenost mezi koncem moxového kuželíku a kůží musí být větší než 2 cm aby nedošlo k popálení a pocitu pálení u pacienta. V některých případech je vhodné podložit moxu a okolí jehly kouskem alobalu. Tato metoda je vhodná v případech, kdy se zároveň požaduje ponechání jehly i moxování; dle čínské medicíny tedy zejména u onemocnění z chladné prázdnoty a obstrukcích z větrné vlhkosti. Tento typ moxování patří mezi vůbec nejúčinnější, doporučujeme Vám jeho kombinaci s akupunkturními jehlami Huanqiu z naší nabídky.
Používá se nejčastěji na zádech nebo na velkých kloubech. Zázvor nebo česnek nakrájíme na plátky tloušťky zhruba 1–10 mm. Na tyto plátky umístíme špalíček moxy, který odkrojíme z doutníkové moxy, nebo zformujeme do kuželíku moxovací vatu, a zapálíme. Teplo prohřívá do hloubky a prostupuje zázvorem či česnekem, přičemž zlepšuje krevní oběh v dané oblasti. Po celou dobu je nutno oblast sledovat a v případě pálení či nepříjemných vjemů okamžitě moxový kuželík odstranit. Rovněž je možno použít moxovací špalíčky s již hotovou podložkou.
Pokud se moxuje více oblastí těla, postupuje se od jangových oddílů k jinovým, tedy:
Po moxování se objeví různé stupně zčervenání kůže, které během krátké doby vymizí. Pokud v důsledku nepřiměřeného moxování vzniknou malé puchýřky, neměly by se strhávat, je dobré je nechat, aby se zahojily samy. Větší puchýře je třeba odborně ošetřit.
Celoročně se moxa používá u obtíží, u kterých ulevuje teplo, při ofouknutí chladným větrem, zánětech šlach, bolestivých kloubech atp. Její význam dále narůstá v přechodných obdobích roku (zima ⇒ jaro, léto ⇒ podzim) a vrcholí během zimy.
Zvláštní účinek má moxování těsně před a během zimního slunovratu, kdy se doporučuje moxovat bod ST 36 cu-san-li denně 3-5 minut, což má nastartovat obranný jangu na celý další rok. Ve starověku se doporučovalo přímo tento bod kauterizovat, tedy vytvořit na bodě malou spáleninu. Bylo to považováno za velmi efektivní prevenci nemocí.
U případů vhodných pro moxu se nedoporučuje vypouštět moxování, což někdy akupunkturisté činí, neboť sebelépe sestavená akupunkturní formule pracuje vždy pouze s již existující energií organismu, zatímco moxa ji tělu dodává.
Pravidelným moxováním (s cílem posílení dlouhověkého těla) se rozumí vytrvalé moxování po delší dobu, ne však nutně každý den. Ze začátku (s ohledem na aktuální stav a roční období) moxovat jednou za 2-3 dny, později pak jednou týdně. Existují různá schémata moxování jako například prvních deset dní v měsíci a pak do konce měsíce nemoxovat. Jindy se doporučuje moxovat 2-3× týdně po dobu 20 dní a poté opět 20 dní nemoxovat. V případě akutních obtíží například rýmy nebo bolestí zad a podobně je však možno moxovat i vícekrát denně.
Obecně lze říci, že během chladných a přechodných ročních období a u výrazně oslabeného organismu je třeba moxovat výrazně déle, než například během jara či léta.
Mírné teplo produkované pelyňkovými moxami je po staletí užíváno v tradiční čínské medicíně, protože jeho účinky jsou pozorovatelně přínosné. Ačkoliv je od dávnověku považováno za bezpečné, nejde jej provádět kdykoliv a komukoliv. Následující odstavce jsou věnovány této problematice.
Moxování je zejména určeno pro osoby trpící chladem či chladovými stagnacemi.
Tradiční moxování spočívá v zapálení pelyňkových doutníků. Jejich kouř však mohou osoby s některými dýchacími obtížemi špatně snášet; v těchto případech doporučujeme použití mox se sníženou tvorbou kouře (tzv. „ nekouřící “), které jsou obdobně účinné.
S lokalizací akupunkturních bodů a drah Vám mohou pomoci akupunkturní modely
Moxování se nesmí provádět:
Autor: Karel Šimonovský, Vyobrazení: Blanka Růžková.
Článek vyšel 27. 1. 2005.
hloubkové prohřátí velmi kvalitním pelyňkem. V balení 10 kusů mox o délce cca 21 a průměru 1,4 cm.
méně pelyňku, méně kouře. V balení 5 kusů mox o délce cca 11 a průměru 1,3 cm.
V balení 200 kusů kuželíků o délce 1,5 a průměru 1 cm.
pro přímé moxování. V balení 180 ks kuželíků 0,5 x 1 cm s tlustou ochrannou samolepící podložkou.
pro přímé moxování V balení 200 ks kuželíků 0,5 x 2,5 cm s průduchem uprostřed a samolepící podložkou.
V balení 50 gramů pelyňkové moxovací vaty.
Moxovací kotoučky nekouřící. Určené pro aplikaci na akupunkturní jehly s kovovým držátkem. S bezpečnostní spirálovou podložkou proti odpadání popela. Balení po 100 kusech.
Moxovací kotoučky nekouřící. Určené pro aplikaci na akupunkturní jehly s kovovým držátkem. S bezpečnostní spirálovou podložkou proti odpadání popela. Balení po 20 kusech.