Během vlády dynastie Severních Songů (960-1127) se politickým rozhodnutím ustanovil termín „konfuciánský lékař – ruyi“. Potřeba rozvoje medicíny a současně i její tehdejší nízké společenské postavení si žádalo přilákat konfuciánské učence k lékařské profesi, aby nestála jen na roztroušeném praktickém lidovém léčitelství a na spíše utajovaných znalostech izolovaných lékařských rodů.
Akceleraci výměny učených názorů pomohl výrazně vynález tisku pohyblivými literami z pálené hlíny kovářem Bi Shengem kolem roku 1040. Tak vznikla exploze literárního sdílení zkušeností, vydané teze se opět knižně komentovaly, interpretovaly, prohlubovaly, vyvracely. Knihtisk v Číně o několik století dříve než v Evropě poskytl schopnost šířit, sdílet, vylepšovat a oponovat nejen napříč regiony, ale i v čase. V Číně to začalo vydáváním komentovaných starých kanonických děl a od 12. století vyústilo ve vznik mnoha rozdílných názorových škol, např. školy ochlazování, útočení, země, vyživování jin, teplých onemocnění. Každá z těchto škol přinášela svá různá východiska pro tezi „léčba by měla vycházet z pochopení principu, nikoliv pouze z empirické zkušenosti.“
Podobně jako v minulosti, i dnes je pro praktické používání čínské medicíny důležitý dialog mezi principiálními knihami a vlastním pozorováním i zkušeností. Dovolujeme si Vám proto nabídnout několik knižních tipů jako průvodce po cestě nejen vzdělávání odborného, ale i poučeně praktického.
Doporučujeme navštívat kategorii v našem e-shopu Knihy a vzdělávání, kde najdete nespočet dalších zajímavých knižních titulů s různým tématem.


