Práce s hybatelem voda v čase končící zimy – kdy vlastně zima končí?

O charakteristikách zimy a odpovídajících životních strategiích člověka pro její překonání a přežití se v Číně již v době několik století před naším letopočtem rozepsalo dílo Huangdi Neijing :

Za zachování Suwen vděčíme Wang Bingovi , který toto dílo znovu dával dohromady z různých fragmentů celých 12 let od roku 750 a celek následně opatřil mnoha vysvětlujícími komentáři.

Na výše citovanou kapitolu navazuje 3. kapitola, ve které Wang Bing v jednom z komentářů blíže vysvětluje, že osobám, které následují přirozenost a posloupnost ročních období, nezpůsobují si únavu neuváženým chováním, jejich povstávání a odpočinek se řídí určitými pravidly, se díky tomu jejich čchi rození nikdy nevyčerpá a mohou si uchovat navždy svou sílu.

Dnešní doba je ale taková, že nás vede k opomíjení důležitého faktu, že člověk nestojí mimo nebesa a zemi. Odpojili jsme se od principů a zásad ustanovovaných nebesy i zemí, přestože napříč kontinenty soulad člověka s okolím a roční dobou byl součástí strategie přežití a řízení věcí lidských po celou dobu evoluce. Choroby planety i člověka jsou varovnými signály, které sofistikovaně pojmenováváme, pak těmto jménům různě čelíme, ale prvotní příčiny tkvící v odpojení se od základních principů našeho pozemského životního prostoru už součástí jmenovek nejsou. Zdálo by se, že technický pokrok nám umožnil vymanit se z nutnosti respektovat běh ročních období. Proč je pak ale přes zimu a na jaře čelíme brutálnímu nárůstu nejrůznějších akutních chorob? Je neuvěřitelné, že po třech tisíciletích od vzniku Suwen stále nedostatečně rozumíme tomu, jak získávat oporu pro udržování našeho dynamického zdraví z propojenosti se zákonitostmi běhu světa a respektu k nim.

Pochopitelně od celostních přístupů nelze čekat, že zprostředkují jakékoliv zjednodušené a zkratkovité vyhodnocení či doporučení. Celostní vyhodnocení totiž vyžaduje vzít v úvahu nejen to, co je vhodné pro konkrétní živé organismy v určité životní situaci a momentální kondici (tedy úroveň „člověka“), ale vnímat to i v souvislostech planetárního kontextu, vč. ročního období („nebesa“) a nezapomínat ani na okolnosti místa fyzického pobytu (to vše shrnujeme pod „země“). Přičemž potřebujeme takové vyhodnocení provést pro konkrétního „člověka“ se zachycením interakcí, dynamiky a směřování, jednotlivě i vzájemně, tedy rozhodně nikoliv staticky. Těmito vztahy se zabývá teoretický koncept „nebesa-člověk-země“ , který je součástí základů tradiční čínské medicíny (TČM).

Čínské pojetí planetárního řádu „na nebesích“ ztělesňuje tradiční lunární kalendář, který vyčleňuje 24 patnáctidenních časových údobí. Dvě údobí dávají měsíc. Lunární rok začíná jarem. První jarní měsíc se jmenuje počátek jara ( chunchu ), v rámci něj první patnáctidenní údobí se jmenuje ustanovení jara ( lichun ), což zpravidla bývá kolem našeho 3.—5. února, ale posouvá se to podle tohoročního novoluní. V průběhu lunárního roku je zásadní kromě postavení měsíce také vztah se sluncem, neboť čtyřikrát během roku nás ukotvuje svými slunovraty a rovnodennostmi. Z hlediska rizika zakutnění jinak chronických chorob pak dílo Lixu yuanjian zdůrazňuje tři zásadně riziková období: počátek jara (stoupání ohně), střed léta (vlhká horkost), přelom léta a podzimu (přikrčený oheň taví kov). Huainanzi v 5. kapitole zdůrazňuje: „Nebesa představují osnovu“ pro zemi i člověka.

Čínské pojetí pozemského řádu „na zemi“ ztělesňují světové strany a stupeň projevů ročních období rozpracovaný až na úroveň pětidenních úseků v hluboce předletopočtovém, z úsvitu dějin pocházejícím zemědělském kalendáři (UNESCO ho registruje jako kulturní dědictví lidstva). Na moderního člověka dopadají samozřejmě i změny v důsledku rychlých přesunů po planetě, což může znamenat téměř okamžitou změnu ročního období. Huainanzi , 5. kapitola konstatuje: „Země představuje úrovně/odstupňování“ , propojena je s nebesy, reaguje na jimi nastolované osnovy/linie, a samozřejmě ovlivňuje člověka.

A „člověk“? Ten sám sobě představuje výzvu, jak se v tom všem udržet při životě a při zdraví, což je tím náročnější, čím méně se přidržuje nebeské osnovy a čím méně respektuje zemí definované úrovně/odstupňování.

Je mnoho definic, konceptů i zvyklostí, kdy vyhlašovat konec zimy a započínat těšení se ze začátku jara. Můžeme osobně preferovat různé z nich, dostaneme tak více výstražných poučení, ale snad i příležitostí k radosti. Zpravidla nevyřčenými, avšak zásadními otázkami jsou ale okolnosti správného načasování: nejen podle stavu okolí, ale i podle vlastní situace konkrétního jednotlivce. Zvýšení obezřetnosti i předčasné radování, obojí má svoji cenu, která může přinést prospěch, nebo naopak může zatížit. Přílišná ochrana může až zadusit, přílišná svévole může předčasně vyčerpat až na nulu.

Pro završování zimního pěstování dodatečně ještě v odůvodněném a přiměřeném prodloužení za rámec nebeských mantinelů zimy hovoří také podstatný fakt, že většina jarních únav, což není nic jiného než neschopnost v sobě nastartovat jaro a jeho jarní pučení, má hlavní příčinu v tom, že se ze zimy jde do jara bez zdrojů. Jarní narůstání je tehdy nuceno živit se samo ze sebe, bez opory předané ze zimy. Analogicky řečeno symbolikou hybatelů, spoléháme, že dřevo bude růst samo ze sebe, bez prospěchu z kořenění ve vodě.
Na význam okolnostní příhodnosti, tedy na předčasnou, včasnou, opožděnou či úplně nepřiléhavou naplněnost archetypálních očekávání v porovnání s aktuální situací upozorňoval samozřejmě i Huangdi neijing. My jsme to rozvedli v článku Zimní jinjangově protikladné páry.

Abychom zvolili „rozvíjet nové a odstraňovat staré“ , tj. jarní způsob působení na člověka, tomu nahrává , když nad rámec jarní lunární konstelace nebes, již vůkol sebe vidíme na zemi opravdové známky jara přisuzované prvnímu jarnímu měsíci (= únor) , jak je popisuje ve své 5. kapitole předletopočtové čínské dílo Huainanzi . Dokud tyto charakteristiky nevidíme, není na zemi archetyp prvního jarního měsíce naplňován. Dále uvidíme, že je to moc dobře aplikovatelné i v našich zeměpisných podmínkách, takže i my můžeme snadno získávat prospěch z těchto perel světového kulturního dědictví):

• východní vítr rozptyluje chlad [vítr nemusí nutně vát z východu, ale  rozhodně to už nebude žádný severák; hlavní poselství je, že chlad neubývá až v důsledku oteplení, ale již působením nemrazivého, neseverákového větru; ostatně archetypální vítr bez bližšího určení světové strany je podnební čchi spojovaná právě s jarem a hybatelem dřevo]
• hibernující tvorové se začínají vrtět a probouzet [před několika lety předčasnost jara určovali v médiích na Slovensku právě z předčasně probuzených medvědů]
• ryby vyplavávají a jsou vidět pod ledem [opouštějí svá zimní lože; dle čínského zemědělského kalendáře to odpovídá času kolem Valentýna]
• husy se vracejí [v našich podmínkách to bývá během února; pozn. tato charakteristika je shodná i s dvanáctým lunárním měsícem (=leden), tehdy se vracejí, v prvním (= únor) už by měly být vrácené]
• (odpovídajícím) stromem je vrba [začíná se vybarvovat do svěží žluto-zelené]

Dále abychom zvolili jarní „rozvíjet nové a odstraňovat staré“ , to se nám vysloveně přikazuje , když i mimo rámec nominálního „papírového“ období v kalendáři (tj. úroveň nebes) i mimo ústup „uzavírání a uschovávání“ v přírodě dle předchozího odstavce (tj. úroveň země), už přímo v člověku vidíme nárůst patologií plného typu spojených s jarním hybatelem dřevo, tedy nejčastěji jater – nárůstu jangu a rozhýbání se větru , tedy vzestup jangu jater ( ganyang shangkang ) a vnitřní pohyb jaterního větru (ganfeng neidong), které typicky vyvolávají některý z následujících jangových příznaků (podle Základy teorie čínské medicíny, 2. díl)::

• mžitky a závratě
• zrudnutí obličeje
• popudlivost
• dřevěnění končetin
• křeče, vč. křečovitého ohnutí páteře do luku
• třes

Výše jsme si vymezili jarní obrazy. Dokud ty se výrazněji neobjeví, zimní způsob podpory „uzavírání a uschovávání“ je vhodné provádět co nejdéle.

Dvanáctý lunární měsíc podle čínského kalendáře odpovídá našemu lednu, často (přibližně v 60 % našich obvyklých kalendářních let) dokonce s nějakým přesahem do února. To je tedy nebeská osnova konce zimy.

Na úrovni země se realizace míry stupně/úrovně jarních obrazů od nebeské „exaktní matematiky“ liší, prostě to trvá, než se nebeské příkazy propíší všude na zemi, do všeho živého i neživého. Pozemské jarní projevy mohou být buď předčasné, pak je vhodné tuto předčasnost dále nezvýrazňovat přidáváním ještě dalšího jarního způsobu působení podporujícího „rozvíjení nového a odstraňování starého“, neboť tak by se napomáhalo vítězit předčasnému. Obvyklejší však je opoždění pozemského jara; tehdy by dodatečné, ale předčasné, jarní působení v člověku bylo bez propojení s vnějším prostředím. Známky přisuzované poslednímu zimnímu měsíci (tj. našemu lednu) uvádí v 5. kapitole dílo Huainanzi následovně (povšimněte si, že jde stále o součást zimy, nikoliv jara):

• straky přidávají do hnízd [opravují stará hnízda]
• bažanti kodrcají (kokrhají), slepičky kvokají a snášejí [opět víc po zimním útlumu snášky]
• husy se vracejí [v našich podmínkách během února; je to charakteristika shodná i s prvním měsícem (tj. cca naším únorem), tehdy už by měly být opravdu vrácené]
• slunce i měsíc završují svoji roční cestu

Z hlediska člověka představuje zima a případné dodatečné prodloužení našeho zimního „chování“ do nominálního „papírového“ jara příležitost, jak působit hluboko v systému člověka, jak hloubkově dopěstovávat jin a jak posilováním ochraňovat jang, aby následně jarní procesy rození a obnovy mohly proběhnout v dostatečné kvalitě a v přiměřeném čase. Li Dongyuan v díle Piweilun nadto upozorňuje, že během zimního období není pro člověka příhodná žádná eliminační metoda, vše je podřízeno „uzavírání a uschovávání“, jen tak je možno dosáhnout s pěstováním do hlubokých struktur, ať již přes čchi, esenci, krev, jin či jang, cílem je dovyživit, dopěstovat i obnovit jak esenci prenatální ( xiantian zhi jing) , která se spojuje především s plodností,  tak i postnatální ( houtian zhi jing ), která se spojuje především se schopností tělesného růstu, rozvoje i sebeobnovy; obě esence jsou však spolu propojeny a žádnou sféru nemají přiřazenu jako výlučnou; obě jsou výrazem duše zhi a jejího kořenového aspektu vůle po kontinuitě života.

Poslední měsíc (tj. leden, často s přesahem do února) lunárního roku završuje pěstování, zejména jin, to je vhodné nezkracovat a naopak vítat prodloužení. Hmotný jin ke svému rození i obnově potřebuje prostě daleko více času než nehmotná jangová čchi. Není proto žádný pádný důvod, který by nás opravňoval uspěchaně zarazit dopěstovávání jin. Navíc jen s dobře vyživenou jin lze dobře ukotvovat a rodit jarní jang. Poučené zimní dopěstovávání hybatele vody má dále pozitivní vliv zejména na okrsky těla i duševna s ním spojované: ledviny, močový měchýř, uši, kosti, kříž, kvalita slin tuo , umenšení sténání i strachování, podpora duše zhi i fyziologických funkcí ledvin (viz dále), vč. podpory uschovávání, rozhojňování a svlažování esence ledvin a přes ni pak výživování zejména kostí a dřeně, ale i zajišťování pohotovostních rezerv pro ochranyschopnost těla.

Fyziologické funkce ledvin a další okolnosti s nimi související jsou podle Základů teorie čínské medicíny, 2. díl (překlad Ando V.) následující (více detailů naleznete přímo v knize); ty všechny je příhodné v zimě pěstovat, příp. v prodloužení zimy přes protažené udržování zimních postupů dopěstovávat, neboť v dalších ročních obdobích je dle teorie čínské medicíny pozornost nebes, země i těla člověka již zaměřena jinam:

• ledviny uschovávají esenci ( shen cang jing ), která
  
  • podporuje reprodukci [vč. sebeobnovy] a plodnost
  • podporuje růst a vývoj [vč. sebeobnovy]
  • podílí se na tvorbě krve
  • brání vnějším škodlivinám vniknout dovnitř
  • je navázána na esenci ostatních orgánů
• ledviny řídí tekutiny ( shen zhu shuiye )
• ledviny řídí nabírání čchi ( shen zhu naqi )
• ledviny řídí kosti ( shen zhu gu )
• ledviny se vybarvují na vlasech ( shen hua zai fa )
• ledviny mají vývod v uších a dvou jin ( shen kaiqiao yu er ji eryin )
• strach je emocí ledvin ( kong wei shen zhi zhi )
• sliny tuo jsou tekutinou ledvin ( tuo wei shen zhi ye )
• ledviny řídí uzavírání a schraňování ( shen zhu bicang )
• čchi ledvin je spojena s čchi zimy
• mingmen je střediskem původní čchi a je iniciální hybnou silou
• životních pochodů
• mingmen uchovává esenci a je sídlem ducha, úzce souvisí s pohlavními funkcemi
• mingmen je příbytkem vody a ohně
• v mingmenu je pravý oheň základ jangové čchi člověka

Závěrem: Výše jsme se snažili s využitím klasických děl získat poučení, kdy promítnout změnu ročního období ze zimy do jara do našeho běžného i terapeutického konání. V zásadě z toho vyšlo, že předčasné ukončení zimou končícího cyklu rození přesekává završování jinak stále dosažitelného potenciálu, zatímco naopak prodloužené završování může mít pozitivní vliv na doplnění ledvin, esence a dřeně. Předčasný a uspěchaný přechod na jarní postupy není žádoucí, dokud výraznější projevy jara nevidíme v okolí člověka, tedy na zemi, neboť jinak by člověk zůstal bez opory prostředí, ve kterém žije. Podstatnou výjimku z řečeného však představují plné chorobné stavy nesoucí charakteristiky jara, tam je zimní obraz bezpochyby již překonanou minulostí, a tak již ani nemá smysl s ním pracovat.

Jak více vyzískat z prodlouženého završování zimou končícího i začínajícího cyklu rození rozebíráme nad rámec výše řečeného ještě níže v dodatcích, neboť hybatel voda vládnoucí v zimě má to specifikum, že ve vodě vše nejen končí, ale zároveň i začíná, proto je tolik podstatného, co je třeba ještě dodat...

Dodatek I: chenování - důležité specifikum doplňování ledvin v zimním období

Z hlediska čtyř směřování dynamiky mechanismu čchi (qiji) podle analogie k ročním obdobím rozlišujeme: jarní sheng (stoupání), letní fu (vyplavávání/vynořování), podzimní jiang (sestupování, klesání) a zimní chen (zanořování do hlubin). Jen trochu jiný pohled na mechanismus čchi má Neijing , když upozorňuje, že není orgánu, u něhož by nebyl vzestup (sheng), sestup/klesání (jiang), výstup/odcházení (chu) a vstupování/vnikání (ru). Zimě přináleží sestup (jiang) a vnikání (ru). To je třeba interpretovat jinjangově: tedy v zimě je jednodušší vyživovat hluboké (chen , jin v jin) struktury, zároveň bychom ale neměli hluboko schraňovaný jang a zvnitřnělou pozornost těla bezdůvodně vytrhávat z hlubin na povrch.

Hybatel voda má přirozenost těžkého jinového směřování dolů (pohyb typu chen), ještě více pak v zimě (roční období vyznačující se chenování) a za chladu (Suwen : „chlad se nevynořuje“), to už je trojnásobné chenování . Nesmíme napomáhat vítězícímu, proto je třeba ve výživě a dalších zásazích toto zohledňovat, aby nedošlo k oddělení, k propadnutí hmoty, krve, a tekutin od čchi, k odlučování/propadávání/prosakování jin od jangu, proto obzvláště v zimě se snažíme ukotvovat jin vody v nadnášivosti jangu. Proto je vhodné specificky posilovat jang levin. Tělo potřebuje mít stále možnost nacházet v jangu oporu při regulaci stupně klesání, zanořování do hlubin, tj. chenování . Ale na zemi, ani na nebesích tělo pro takové vyvažování oporu nenajde, neboť zima je období dvojité jin, tj. „jin v jin“. Pokud tělo tento potřebný jang nedostává z výživy, musí ho brát z hlubin sama sebe, tam pak ale může chybět, neboť právě jen jang pod vodou vytváří čchi (jang nad vodou vytváří škodlivou vlhkost). Nadměrné chenování může však být naopak i z toho, když je jin hutně a nerozpustně hromaděn v jangu, pak jin svlažováním načechráváme, aby jang měl co nadnášet. Tehdy specificky je vhodné doplňovat jin ledvin.

Platí zde totiž obousměrnost. Dvě klesání (jiangování , chenování ) a vstupování (ruování ) nemohou existovat jen samy o sobě.  Je to vlastně jen otázka určitého důrazu, někdy ovšem přímo strategie, jindy to zase může spočívat ve využití či zohlednění pouhé situace v rámci větších cyklů (např. denní doby, ročního období, fáze menstruačního cyklu apod.). Zamýšlíme se nad tím, jestli napomoci vzestupu (sheng) tím, že necháme sestoupit či zanořit (jiang, chen), nebo napomoci sestupu něčeho tím, že necháme něco jiného vystoupit. Tedy jestli napomůžeme vystupování/odcházení (chu) neřádného/kalného tím, že podpoříme vstupování/vnikání (ru) řádného/čistého: pak námi podpořené a doplněné řádné/čisté vytlačuje neřádné/kalné; ale jde postupovat i opačně, když po námi iniciované podpoře usnadnění odchodu (chu) neřádného/kalného má pak to řádné/čisté volnější prostor ke svému vnikání, naplňování a rozšiřování do potřebných míst (ru).

Typickými škodlivinami s náklonností k hybateli voda, které v něm umí „pěkně“ přehrazovat až blokovat jak řádného fungování jejího mechanismu čchi (qiji), tak i překážet nastartování a průběhu ozdravných procesů při zjednávání nápravy jejích chorobných stavů, jsou zejména vlhkost, ať již chladná-kalná či horká; jinový oheň, ale též stáze krve. Pak nechenování (nezanořování) je zpravidla kvůli tomu, že chybí odvádění kalného (ledvinová a měchýřová eliminace), neboť vyprázdnění-eliminace má schopnost přes odvádění a vypouštění osvobozovat a uvolňovat to čisté, co se má nechat zanořit, aby v hloubce vyživovalo. Je-li někde překážka, zpravidla jde o situace plnosti, ty vyžadují eliminaci.

Nedostatečné chenování a ruování spojované s nedostatečností hybatele vody může být buď více ze strany prázdnoty jin, nebo více ze strany prázdnoty jangu, a často také z nevyhraněné oboustranné prázdnoty jin i jangu ledvin (shenyinyangxu). Při nedostatečnosti v důsledku oslabení jin vody chybí jinové kvality vody (těžkost, hutnost, klesavost, provhlčenost, ponořování, přítomnost dostatku vody v pozici nad jangem). Při nedostatečnosti v důsledku oslabení jangu vody chybí jangové kvality vody (prohřátost dolního zářiče, mírný pohyb v hlubinách, schopnost oddělování čistého a kalného, přítomnost dostatku jangu v pozici pod vodou). Pozorujeme-li oslabení funkcí, zpravidla jde o situace nedostatečností a prázdnot, ty vyžadují doplňování. (viz následující Dodatky II. a III.)

Dodatek II: rození tekutin přes vodu ledvin v zimním období

Dobře vyživený hybatel voda následně dobře a harmonicky osvěžuje zvlhčuje, sestupuje a uschovává, je odolný proti zastavování se i rozlévání a zdravě „řídí tekutiny“, tj. metabolismus tekutin.

Li Dongyuan v Piweilun dále upozorňuje, že kalné z kalného, tedy výsledný produkt transformací a oddělování prováděných ledvinami a močovým měchýřem, je zdrojem pro tvorbu dřeně ( sui ), esence jing a tekutin ye . To má opět větší význam v zimě, neboť pomalejší zimní tempo a se zimou spjatá aktivita hybatele vody přeje tomuto typu transformací. (velké téma na samostatné pojednání)

Rození tělních tekutin, svlažování, rozhojňování vody můžeme specificky podporovat přes zaměření se na orgánové okruhy plic, sleziny a ledvin.

Bezprostřední efekt bez požadavku na velký energetický výdej, který by vyplýval ze zapojení velkých transformačních procesů těla na oddělování čistého a kalného, má svlažování přes plíce . Svlažování se částečně děje přes nabírání nového ( naxin ) v rámci funkce plic řídit čchi dýchání (fei zhu huxi zhi qi), částečně přes distribuci čistého dorazivšího po přeměnách spojovaných s hybatelem zemí. Vychází se zde z poučky, že horní zářič je jako dolů padající svlažující a vyživující mlha . Taková, která umí dát narůstat například krásným epifytním orchidejím, ty žijí jen z ní, dokonce se některé z nich používají jako ztělesnění signatury i účinků v tradičních bylinných medicínách. Je to rychlý a účinný způsob práce v místě rozdělování čistého, nicméně jde se shora po povrchu, obdobně tomu, jako bychom rosili rozprašovačem a nadto byli omezeni velikostí obdržené nádobky. Charakteristickým obrazem je zde podzim, nejen podnební, ale i podzim z hlediska životního cyklu člověka, a to jak podzim adekvátní, tak předčasný v důsledku chřadnutí neodpovídajícímu věku. Zevrubně o působení na rození tekutin a doplňování jin přes plíce pojednává dílo Prapůvodní zrcadlo napravování prázdnot (Lixu yuanjian)

Rození tekutin a jin přes stravu a nápoje je sféra působení transformačních procesů sleziny , žaludku a střev. Jde o veskrze postnatální zdroj s potenciálně velkou kapacitou, která ovšem neoddělitelně závisí od celkového zdravotního stavu a životní fáze jedince, ovlivňována může být dále i chorobami, neboť některé chronické i některé akutní rozhazují či dokonce přesekávají schopnosti transformačních procesů sleziny a mohou tak být v duálním postavení důsledku i příčiny neuspokojivého zdravotního stavu. Charakteristickým obrazem je zde léto a pozdní léto – čas obecné hojnosti a bezprostřední dostupnosti zdrojů, jejichž zpracování a zdostupnění pro vnitřní prostředí ovšem od těla vyžaduje dost kapacit a transformativní energie, aby strava tělo nakonec nezatěžovala, aby byl stravou přijatý potenciál plně přeměněn na čisté, a to pak mohlo být tělem využito. Podrobně o tomto způsobu pojednává dílo Piweilun .

Rození tekutin a jin přes ledviny, tedy přes hybatele vodu, vystihuje určitá mastnota, esenciálnost a zahuštěnost . Tekutiny jsou zde rozeny nejen v důsledku výkonu celotělní správy vodních cest, ale přímo nativně specificky z vlastní sféry hybatele vody v dolním zářiči. Z trasami vody dorazivšího kalného se zde znovu (předtím ve slezině, žaludku, v plicích a střevech), pouze jen s jinou optikou a záměry, odděluje čisté („čisté z kalného“) a kalné („kalné z kalného“), obojí má fyziologické využití. Zbylé a nevyužitelné je odpad, který je následně přes funkce močového měchýře vylučován z těla. Právě hutnost, mastnota a esenciálnost, jejichž disponibilnost a vliv na rozhojňování jinových substancí jsou umocněny jak zimním zpomalením transformačních procesů, tak zanořujícím, zvnitřňujícím směřováním (chenujícím), jsou žádoucí a klíčové, chceme-li vyživovat, rozhojňovat a nechávat narůstat jinové, hmotné a esenciální struktury těla, protože jde o doménu jin, tekutin ye , slin tuo , esence jing , dřeně sui a v neposlední řadě i krve. Prospěch z takové výživy není jen v zimě, ale koření v něm i potenciál budoucího jarního narůstání a letního vyvažování ohně.

V kontextu nedostatečnosti a prázdnoty hybatele vody, vodu rodí jak hybatel kov (jak ve významu cyklu rození pěti hybatelů, tak i fyzicky z nadechování nové čchi z prostředí), tak hybatel země (ze zpracování stravy a nápojů). Země, kromě průběžného „provozního“ rození z pozadí (v těle tomu odpovídá, že slezina dává narůstat každému stejnou měrou (Piweilun: pi zhang yi chi), tedy i vodě), vodu též omezuje a reguluje.  Ale i voda přímo rodí/zúrodňuje zemi (z toho, co voda přináší je možné budovat zemi). Země a voda spolu umí komunikovat obousměrně napřímo, nemusí čekat na propojení přes formu dřeva. Vždyť i v přírodě země sama o sobě umí (např. kapilárním vzlínáním) vodu nabírat, jen to sama neumí z velkých hlubin, to jí musí vyjít voda vstříc. Proto je to opět období zimy, kdy je zvlhčování země sleziny, ale i kovu plic, příhodnější dělat přes podporu vody ledvin. Zima je to specifické období roku, kdy je opravdu vhodné doplňovat tekutiny cíleně přes hybatele vodu. I proto není v zimě vhodné nadměrně se potit (viz úplně úvodní citát), neboť tím se tělní tekutiny spotřebovávají namísto toho, aby naplňovaly a vyživovaly; voda přichází o svoji těžkost nutnou pro udržení zimní pozice nad jangem, jang ztrácí svůj bezpečný zimní úkryt pod příkrovem hlubin vody.

Vztah se zemí je opravdu důležitý, hybatel voda v rámci cyklu ročních dob na konci svého zimního období předává svoji čchi a esenci do bezpečí středu hybatele země , zem pak dává narůstat dřevu, tedy jaru jakožto následujícímu ročnímu období, přičemž dřevo svůj nástup,  rozvoj i svou průběžnou vládu stále opírá o zemi v pozadí.

Niterná provázanost je i mezi hybateli voda a dřevo, proto se říká, že játra a ledviny stejný původ ( gan-shen tongyuan ). (další je téma na samostatné pojednání)

Důležitá je i provázanost kovu s vodou, tedy plic s ledvinami, oba orgány jsou prameny vody , jeden horním, druhý dolním. Oba v těle obhospodařují klesání. Plíce jsou vládcem čchi, ledviny kořenem čchi. Plíce řídí hlas, ale kořenem hlasu jsou ledviny. (opět téma na samostatné pojednání)

Dodatek III: doplňování čchi a ochrana jangu ledvin v zimním období

Jak jsme viděli v předchozím u tělních tekutin a obecně jin, obdobně i doplňování čchi a jangu lze provádět vícero způsoby.

V zimním období, ale i v časném jaru, potřebujeme schraňovat jang hluboko v těle, aby byl chráněn před chladem či chladnou vlhkostí (typicky během zimy) a větrem či chladným větrem (typicky během jara). Jang v zimě šetříme a udržujeme v hloubce zpomalením životního stylu, obrácením pozornosti zvnějšku dovnitř, přebýváním pod ochranou obydlí, časným uléháním a pozdním vstáváním, umenšením fyzické aktivity, oblečením, zahřívající stravou ap.

Bezprostřední efekt bez velkého energetického výdeje hluboko uschovávaného jangu na zapojení do transformačních procesů oddělování čistého a kalného má doplňování jangu přes slezinu. Vychází se zde z poučky, že střední zářič je jako kotlík. Naplněný studený kotlík musíme zvenku dlouho nahřívat (úkol pro jang ledvin, mingmen ), než se vůbec nahřeje, a pak to dále trvá, než prohřeje svůj studený obsah, teprve až pak započne potravu přeměňovat. Pokud ale do kotlíku již dáme prohřátý obsah, od kterého se samotný kotlík ohřeje, tak přeměny započnou bezprostředně, pročež skoro ihned jsou k dispozici i výsledné vyživující esence: takto se rychle a úsporně jang doplňuje přes slezinu. Charakteristickým obrazem je zde chlad. Nejen vnější chlad, typicky během chladných období roku (pozdního podzimu, zimy a časného jara), kdy je zapotřebí jang nejen šetřit, ale i udržovat ho sestoupený hluboko ve vodě, odkud není moudré ho do jara rozdmýchávat. Ale i vnitřní chlad, plný či prázdný, kdy se tak rezervní jang šetří pro případy nouze, neplýtvá se jím zbytečně na provozní potřeby energeticky náročné transmutace stravy na démanty vyživujících esencí. Zevrubně o působení na zahřívání a doplňování jangu přes slezinu pojednává dílo Prapůvodní zrcadlo napravování prázdnot (Lixu yuanjian)

Doplňování jangu přes ledviny je kanonicky definováno v díle Pojednání o zraňujícím chladu ( Shanghanlun ) z roku 250 n.l., kdy se typicky využívá sušený zázvor, skořice a jedovatosti zbavený oměj. Působení škály štiplavých chutí a horké čchi silně podporuje jangovou čchi. Všeprostupující prohřátí rozptyluje a vyhání chlad z těla, zabraňuje kolapsu typu odlučování se jangu. Je dobré si připomenout, že tehdy nebylo v obydlích dostupné dostatečné vytápění, zásahy tak musely být razantní a se širokým záběrem. Nejde zde o teplé doplňování pěstováním, nýbrž o útočné ohnivě hybné rozpalování, které v našich podmínkách není vhodné pro běžné chronické situace, neboť nerespektuje základní fyziologickou reakci na příkazy zimy, kterou je uschování jangu v hlubinách pod vodou a nedopuštění ani jeho zneklidňování, ani rozevírání vnitřku, toto vše navíc při nepřítomnosti mimořádných okolností, které by takovou neharmonickou razanci odůvodnily.

Doplňování jangu přes ledviny odpovídající moderní době s vytápěnými příbytky , kdy už není obvyklý prudký a  nezadržitelný přesun chladu do tří jin(nových drah), se oměj pro doplňování jangu nevyužívá, dokonce už nemusí být ani doplňování jangu založeno na skořici či na  sušeném zázvoru. Naopak se přidávají byliny pro cílenou podporu konkrétních jangových funkcí ledvin, jako jsou správa vodních cest či uschovávání a zadržování esence jing . V zimě je tento způsob pěstování jangu přes ledviny celkově příhodnější, neboť nevede k zneklidňování jangu ohnivou palčivostí, ani rozevíráním nitra. Naopak dokonce jang šetří, když přes přímou teple doplňující podporu konkrétních funkcí ledvin ve výsledku snižuje spotřebu zdrojů transformativní jangové čchi těla. Prof. Leung Kok Yuen tento přístup propagoval v Evropě již od 70. let minulého století a my na něj navazujeme. Cíleným jemným teplým zimním doplňováním a cílenou prací s vodními cestami („ledviny řídí tekutiny“) zabraňujeme tomu, aby se během zimy v těle hromadila vlhkost, čímž preventivně předcházíme tomu, aby se v předjaří a během jara s vnitřní vlhkostí a případně i vnitřním prázdným chladem spojily vnější škodliviny vlhkosti a chladu, které by si osedlaly jarní vítr a usnadnily si tak další pronikání do dalších struktur těla či podpořily spojení korespondujících vnitřních a vnějších škodlivin, aby pak tyto mohly efektivně překážet jak završení končícího cyklu rození, tak úspěšnému a včasnému startu nového jarního cyklu , který by navíc ani neměl podporu z hlubin a jevil by znaky škytavě nedomrlého zoufale opakovaného studeného startování. Suwen , 2. kapitola: „Pokud se porušují zákony pěstování jarní čchi, v těle se nemůže rodit počáteční jarní jang, a proto dochází k chorobným změnám čchi jater.“ Čím je osoba oslabenější či starší, tím více ještě roste význam ochraňování tepla brány života ( mingmen ). Prostě teplo znamená život.

Dodatek IV: hybatel země jako přechodné útočiště, když na vodu už je pozdě a na dřevo ještě brzy

Jak už jsme si říkali výše, hybatel voda je zajímavý tím, že v sobě obsahuje jak konec, tak začátek cyklu rození. Je to jen další projev jin-jangové vyrovnanosti tohoto hybatele, ztělesnění charakteristiky „jin a jang v sobě vzájemně koření (yinyang hugen)“ a navazující teze „(v sobě vzájemně kořenící jin a jang) jsou původně jedinou čchi, která se však následkem stoupání a klesání stala dvojí“. Tyto výroky jsou zhuštěným vyjádřením poselství celého tohoto článku, proč má význam využít okolností a v získaném prodloužení zimy ještě pracovat s hybatelem voda, případně hybatelem země – viz dále...

Vyskytne-li se však situace, že z nějakých relevantních důvodů nechceme na konci zimy „v prodloužení“ s hybatelem voda již pracovat, můžeme jiný typ prodloužení získat, zaměříme-li se na hybatel zemi. Je to podstatně vhodnější, než abychom překotně a předčasně začali tlačit jarní pučení, skleníkovým rozmazlováním předpěstovávat hybatel dřevo do vytáhlých křehkých niťovitých výhonků následně už neschopných nabrat řádnou formu pevného, ale pružného, prostupujícího a dosahujícího dřeva. Poučme se v přírodě, vždyť zmrznou-li něčemu předčasně vypučené výhonky či květy, ten rok už většinou žádné plody nebudou. Proto je tak důležité odolat pokušení předčasných vlahých, avšak nestabilních příslibů jara!

Naopak na vodu navazující práce s hybatelem země umí vylepšit pozici budoucího jarního startu dřeva nejen přes vyživování jin a pěstování jangu země, ale v případě potřeby i přes umenšování případných zahrazujících škodlivin. U země zejména škodlivinami vlhkosti, vlhké horkosti a hlenů; rovněž je možné v případě potřeby věnovat péči harmonizaci vztahu dřevo–země, a tím podporovat odolnost vůči větru.

Poté, co jsme maximálně využili prodloužení zimy na dopěstování vody, můžeme prodlužovat i dopěstovávání země! Země nejenže vždy vytváří 15denní přechodové období mezi jednotlivými* ročními obdobími, ale během vlády každého ze čtyř hybatelů přiřazených jednotlivým ročním obdobím, stojí za ním země sice v pozadí, ale přesto v důležité aktivní v roli země živitelky; bez země by nebyly čtyři roční období, ani celoroční udržitelnost projevů ostatních hybatelů v lidském těle. Pracujeme-li s výživou, využíváme pozemskou** metodu, nemusíme se proto tolik trápit přesným určováním nebeských linií (zde oněch 15 dnů přechodně svrchované vlády země). Zemi můžeme totiž v klidu oslovovat předtím i potom, vlastně kdykoliv: nevládne-li zrovna země přechodně, pak stojí vždy svým vyživováním  v pozadí.

Následující obrázek graficky vyjadřuje tezi, že země dává narůstat každému stejnou měrou (červeně hybatel ohně, bíle kov, černě voda, zeleně dřevo, žlutě země):

* Vysvětlivka 1: Nebeské linie počátků 15denních zimních a jarních údobí se žlutě vyznačeným přechodovým obdobím přináležejícím zemi:

** Vysvětlivka 2: V akupunktuře je vhodné respektovat nebeskými liniemi ustanovená údobí, neboť akupunktura je nebeská metoda. Pracujeme-li s výživou, tedy přes stravu a byliny, je vhodné respektovat pozemské úrovně/odstupňování, neboť používáme pozemskou metodu: zohledňujeme aktuální projevy pozorované v našem životním prostoru na zemi; případně je i nadstavbově porovnáváme se země dělským kalendářem, přes něj lze v pětidenních krocích vyhodnocovat předčasnost, včasnost či opožděnost viděných jevů oproti dlouhodobému, v lidské historii i tělech hluboce zapsanému standardu.

Dodatek V: vyrovnanost jin a jangu je unikátní charakteristikou hybatele voda

Význam hybatele vody spočívá nejen v tom, že je kořenem života, ale i ve schopnosti vyrovnávat svojí vahou a tíhou. Řádnost těchto aspektů je projevem harmonie hybatele vody i jejich korespondujícího orgánu v lidském těle - ledvin. Přikládáme pár obrázků, které reprezentují výzvy vzájemného jinjangového vyvažování protipolných vody a ohně, zimy a léta, ustrnutí i pohybu.    

Zimní téma v dalších článcích

• O zimě z pohledu tradiční čínské medicíny
• Menu pro zimní období
• O chladu dle TČM v citátech a souvislostech
• Zimní jin-jangově protikladné páry