ZIMNÍ TRÁVENÍ – do nového roku poučeně podle TČM

Vstupme do nového roku poučeni věhlasným Li Dongyuanem, který v díle Pojednání o slezině a žaludku (r. 1249) připomíná, že zimnímu období nepřináleží žádná přirozená eliminační metoda. Má-li živé být během zimy esenciálně obohaceno, musí následovat její příkazy na uzavírání a uschovávání. Celkové vyznění aktivit má tedy mít charakteristiky zpomalení, zvnitřnění, rozvahy. Nastane-li přesto nějaký exces žádající si vyvážení, typicky přemíra hutného jídla či nečinného polehávání, rozhodně není vhodné zbrkle a razantně nasazovat protikladné působení. Ač zima patří z hybatelů vodě, stále jsou to transformační schopnosti hybatele země, které vše průběžně vyživují. Jak tedy v zimě pěstovat výživu?

V čínské medicíně orgány duté vyživují svůj párový orgán plný, u hybatele země tedy žaludek vyživuje slezinu. Žaludek svou činnost vykonává ve třech krocích: horní branou přijímá stravu, svojí střední částí provádí přeměny, a následně zadní skrytou brankou posílá dál. Na otevírání zadní brány dobře pomáhají různé hořké digestivy, neboť už sama hořká chuť vypouští odváděním dolů. S hořkou se ale musí v zimě opatrně, neboť také k vlastnostem zimy patří klesání, a tak by se sestup zdvojoval. V zimě proto zpravidla raději podporujeme proces vyživujících přeměn ve střední části žaludku. K nasládlé se přidává z chutí svírající kyselá (etalonem je čínský hloh) anebo rozhýbávající štiplavá (vzor mandarinková kůra). Takto se kombinují do pokrmů i do bylinných směsí, z nich nejkrásněji ve WCH1.7 jianpiwan.