K tématu konce léta, babího léta i podzimu jsme se rozepsali již vícekrát (viz odkazy na konci textu), tak jen jako čerstvou švestičku korunující všemožné symboly podzimu nabízíme pár krátkých zamyšlení, inspirací vzešlých z teorie tradiční čínské medicíny (TČM):
Celkem často můžeme sledovat debaty, kdyže tedy vlastně začíná podzim.
My v Česku jsme od školních let vybaveni informací, že začíná ke konci září (obvykle 23.9.), což je podzim astronomický, který se odvíjí od okamžiku podzimní rovnodennosti. Zároveň od školních let víme, že mezi podzimní měsíce se počítají kompletně měsíce září až listopad, to je tzv. meteorologický podzim, dokonce shodný se školní optikou, že léto končí s prázdninami.
Podle starobylého čínského zemědělského kalendáře, který rozděluje rok na 24 údobí většinou pojmenovaných podle charakteristických klimatických, biologických či botanických okolností, začíná podzim ustanovením podzimu ( liqiu , které připadá na nějaký den mezi 6.–9. srpnem), pokračuje odchodem vedřin ( chushu , od 22.–24. 8.), bílou rosou ( bailu , od 7.–8. 9.), rozdělením podzimu [podzimní rovnodenností] ( qiufen , od 22.–24. 9.), chladnými mlhami ( hanlu , od 7.–9. 10.) a končí padáním jinovatky ( shuangjing , od 23.–24. 10.). Každé z uvedených údobí lze rozdělit ještě do tří pětidnů, z nichž každý má opět nějaké odpozorované pojmenování, které nám může usnadnit orientaci, zda jsme momentálně napřed či pozadu oproti obvyklému řádu.
Z hlediska člověka je důležité si na podzim především hlídat, abychom před zimou neztráceli zbytečně životní teplo, tedy abychom neprochládali dřív, než dojde na prověřování zásob tepla chladem zimy: proto ta paralela se studeným motorem v nadpise.
Každé přizpůsobení si žádá vynaložit určité množství energie na provedení adaptace.
V podzimní rána rostlinstvo ochotně odloží hojnost bělavě chladné rosy na lidský šat či obuv, a tím je zcela zmáčí. Těla naše jsou však vyhřáta z léta, někdy i moudře posílena vhodnou snídaní, a jsou tak nachystaná čelit náporu ranního chladu. Ještě ani nestihnou promáčené ponožky, boty a další oblečení okapat na stále ještě chladných topeních v zaměstnání, když s blížícím se obědem je venku tolik sluníčka a tepla, že ranní chlad je z paměti vytěsněn, svršky jsou odhozeny až na kost starého dobrého letního standardu šortek, sukní a sporých triček. Avšak o pár hodin později, ještě ani zcela nenastala tma, už nám husí kůže naskočí, léto je opravdu pryč, to doopravdy zaskočí. O to více nečekaně, vloží-li se do věci chladný vítr.
Z hlediska člověka jsou tyto teplotní a vlhkostní oscilace důležité, pomáhají tělu si uvědomit, že se blíží nejtěžší období roku – zima, a že je tedy nejvyšší čas pohnout energií a hodit se do střehu. Autonomnímu fungování našich těl je třeba pomáhat i vědomě sledováním předpovědi počasí, přibalením rezervních svršků, odpovídající výživou.
Li Dongyuan v díle Pojednání o slezině a žaludku ( Pi-weilun , 1249 n. l., v kapitole Pi-wei jiangli fa ) proto připomíná, že nemá-li dojít k vyčerpání zdroje rození a přeměn, je třeba na podzim obvyklou výživu rozšiřovat o teplé čchiové substance ( jia wenqiyao ), neboť jen tak budeme v souladu s Neijingem a jeho tezí, že se musí „nejdříve vnímat projevování se čchi, nesmí se seknout do nebeské harmonie“; jen takový přístup představuje svrchovanou péči.
Potravin splňujících kritérium teplé práce s čchi najdete v populární i odborné literatuře celou řadu, zejména dobré je všímat si těch, které jsou zmiňovány v souvislosti s podzimem. Takové pak přidáváme při vaření do pokrmů, či volíme takové receptury doplňujících bylinných směsí, které námi vybrané favority obsahují. My si zde za všechny uvedeme jako etalon kořen kozince ( huangqi ).
Suché pokašlávání, často jen mírné a veskrze občasné, tedy lehce přehlédnutelné, např. pouze v reakci na změnu prostředí, či při příchodu do klimatizovaných či vytápěných prostor, by nás mělo upozornit, že je třeba být obezřetný při zařazování teplých substancí či koření do stravy, neboť by mohlo dojít k vystupňování vysušujícího účinku. Příčin suchého pokašlávání může být více, více je tedy i způsobů nápravy. Jeden by až nečekal tak širokou škálu řešení, když v závislosti na odlišných příčinách může jít o řešení k sobě dokonce protikladná – proto zde obecná rada spočívá v doporučení vyhledat radu odborníka podle Vašich zdravotně-životních preferencí, přičemž nabídka přírodních postupů je široká a pestrá, což je jen dobře.
Podzim je dobré období pro nejrůznější přesuny, posilování obranyschopnosti, chystání spižíren a opevnění, v dnešní době zejména formou různých izolací na ochranu před chladem. Radujme se z práce zemědělců, vidíme-li zaseté ozimy.
Esence řádného podzimu má několik typických charakteristik: není nedostatků v nabídce, není vyčerpáno, co jest potenciálně k použití, centra (dnes i eshopy) jsou plna hojnosti, aby se podpořily záležitosti a potřeby obyvatel, dokud to ještě před zimou jde.
Je třeba se pečlivě postarat o seniory: měli by dostat stoličky, vycházkové hole, teplé rýžové a ovesné kaše, jídlo a pití. Pozor na ně musíme dávat zejména od druhé poloviny podzimu, jakmile se objeví jinovatky, což je znamení, že už situaci konečně a skutečně opanoval chlad, tehdy obranyschopnost seniorů (ale i jakýchkoliv dalších obdobně oslabených osob, např. v rekonvalescenci, po operacích, po sportovních výkonech, u žen během menstruace a pár dní bezprostředně po ní, ap.) už by nemusela mít sílu odolávat. Panuje-li chlad, doporučuje se před ním chránit jednoduše tím, že budou zůstávat uvnitř svých obydlí.