Bylinná síla čínské tradice!®
Vše pro celostní přístup


Tradiční čínská medicína – TČM (Regena 2010/03)

V celostním přístupu k člověku a s primárním důrazem na prevenci „nemoc léčit, dokud ještě ani nevznikla“ pracuje s kombinací různých metod akupunkturou, masážemi, fytoterapií, dietetikou, emocemi a zdravotními cvičeními.

Metody TČM byly propracovávány několik tisíc let bez přerušení kontinuity, jako se tomu bohužel stalo nám v Evropě, neboť zde jsme vědomosti ztráceli při společenských změnách a při vynucování náboženských tabu (obvinění z čarodějnictví či kacířství a následné upálení).

S prvními psanými díly pocházejícími z počátku našeho letopočtu a pojednávajícími o různých nemocech a metodách jejich léčby, včetně odkazů na zkušenosti mnoha minulých generací (až cca 2000 př. n. l.), narážíme na paradoxní jev, když se nám v historicky velmi rané době objevují hluboké znalosti a dokonale propracovaná teorie, a to navzdory našim dosavadním představám o vývoji lidské společnosti, že člověk ještě takto ucelené poznatky o svém organismu mít ani nemohl.

Koncept TČM využívá filosofického odkazu svého kulturního prostoru, a proto pracuje s protiklady: teplo-chlad, uvnitř-na povrchu, prázdnota-plnost a samozřejmě jin-jang. Pod jednotlivé protiklady, coby názvy krabiček či množin, shromažďuje jednotlivé příznaky. To je často bohužel nesrozumitelné lidem nahlížejícím na TČM zvenčí, ale to jen do té doby, než si uvědomí, že se vlastně jedná o „nálepky“ souhrnu konkrétních příznaků.

Diagnostika vychází z integrity těla a nemoc posuzuje jako narušení rovnováhy. Využívá se „čtverého vyšetření“ – zrakem, sluchem, dotazováním a zkoumáním pulsu. Zdravý organismus a činnost jeho orgánů se navenek projevují určitými příznaky, při onemocnění se tyto projevy mění či se objevují nové, a vše se zatřiďuje do komplexu vztahů v rámci organismu. Narušená rovnováha vede k poruchám s konkrétními příznaky, které se však nemusí při určité nemoci vždy opakovat, neboť stejné onemocnění může mít různé příčiny, tudíž i odlišné příznaky. Příznaky se řadí do syndromů, které vzniklou nemoc popisují těsněji a představují směrování léčby. Syndromy pracují pyramidálním způsobem, je možné je dekomponovat na části, a tak se nořit do hlubších vrstev příčin obtíží. Zároveň jeden příznak může být obsažen v různých syndromech.

Nyní se v  Číně TČM studuje na univerzitách 5 let v denním studiu, pak následují 2-3 roky praxe v nemocnici a atestace, případně doktorandské programy. Důraz je v prvních dvou letech kladen i na souběžné vzdělání v západní medicíně. Taktéž lékaři západní medicíny mají v osnovách „minimum“ TČM. Tento systém tak umožňuje lékařům obou přístupů mezi sebou komunikovat pro blaho pacienta. Podobný systém výuky se osvědčuje i na univerzitách TČM ve Velké Británii a Spojených státech.

Je otázka, zda je třeba, aby se TČM obhajovala sama prostřednictvím západních výzkumů. Vždyť má letitou evidenci dobrých výsledků a o správnosti svého přístupu nemá důvod pochybovat. Spíše by to měla být západní věda, která se bude snažit zkoumat používané biomarkery a najít příčinné souvislosti, proč to funguje. To ale naráží na problém, že stále není hotova metoda, která umožňovala hodnotit používané biomarkery v celém jejich komplexu včetně odrazů v chemismu člověka (naštěstí podobné věci již vznikají, např. v nizozemské TNO1)). Tisíce dosavadních parciálních výzkumů bylin, celých přípravků, příp. dalších metod TČM, je již možno nalézt v databázích vědeckých článků, např. ve volně dostupné Národní lékařské knihovně USA (www.pubmed.gov). TČM má stále nezastupitelnou roli – zkusme jít za západním lékařem například s nadměrným pocením neodpovídajícím námaze, pocením během noci, návaly horkosti odpoledne. Postavíme ho před obtížně řešitelný problém. TČM však bude vědět, co dělat.

Je třeba, aby Evropská unie a naše domovská Česká republika připravili pro TČM lepší podmínky pro působení, a to jak v oblasti uznání vlastní metody, tak i umožnění vzniku akreditovaného specializovaného vzdělávání, a připustila, že tisíciletá zkušenost s užíváním představuje dostatečný doklad bezpečnosti. Protože s takovým uznáním, které by bylo v souladu s aktuálními doporučeními WHO2), by přišla i institucionalizace a další zlepšování kvality. Spíše než v hledání antagonismů spočívá budoucnost zdravotního blaha či komfortu naší populace ve vědomé, znalostmi podložené spolupráci tradičních i moderních přístupů k ovlivňování a udržování zdraví.

Autor: Karel Šimonovský

Článek vyšel v časopise Regena 2010/03


Zdroje:

Diskuze: